Mamba zelená (dendroaspis viridis) je dlouhý tenký a vysoce jedovatý stromový had z čeledi korálovcovitých. Žije v západní Africe. Je to velmi rychlý, hbitý a útočný had, který loví svou kořist v korunách stromů i na zemi.
Výskyt
Mamba zelená je původem ze Západní Afriky a vyskytuje se v jižním Senegalu, Gambii, Guinei-Bissau, Guinei, Sieře Leone, Libérii, Pobřeží slonoviny, Ghaně, Togu, Beninu, a na jihovýchodě Nigérie. Objevuje se i v nejjižnější části Mali podél hranice s Pobřežím slonoviny, v západním Kamerunu a v Gabonu.
Prostředí
Mamba zelená žije především v pobřežním tropickém deštném lese, v houštinách a v zalesněných oblastech Západní Afriky. Přestože se nachází převážně v hustých pralesech, dokáže přežít i v oblastech, kde byly vykáceny stromy, pokud je tam dostatek křovin. V oblastech, kde došlo k silnému narušení jejich přirozeného životního prostředí nebo k úplnému vykácení stromů a křovin, se tito hadi stahují do okrajových částí měst, kde je dostatek zeleně a žijí zde v křovinách či v korunách stromů v parcích a na dalších vhodně ozeleněných plochách.
Mamba zelená je převážně denní tvor, může však být aktivní i v noci. Jde sice o stromového hada, ale pohybuje se často i po zemi. Ve skutečnosti je na zemi při lovu stejně doma jako ve větvích. K odpočinku však vyhledává větve stromů, jež jí poskytují ochranu. Jedná se o velmi rychlého, hbitého a útočného hada, který se snadno cítí ohrožen. Je plachý, a je-li vyrušen, snaží se prchnout, obvykle na strom, pokud je to možné, a vyhnout se tak konfrontaci. Octne-li se však v úzkých, stává se smrtelně nebezpečným protivníkem, který rozehraje celou škálu agresivního chování, od hlasitého syčení po opakující se prudké útoky.
Potrava
Přirozenou potravu mamby zelené tvoří především ptáci a drobní savci včetně hlodavců, jako jsou myši, krysy a veverky. Z ostatních savců jsou to příslušníci řádu letounů a luskounů a čeledi rejskovitých. Živí se též ještěrkami, žábami a ptačími vejci. Mamby svou kořist aktivně loví, útočí prudce a usmrcují svým jedem.
Nepřátelé
Mamba zelená nemá žádné přirozené nepřátele. Největší nebezpečí však pro ni představují lidé a draví ptáci. Ze savců jsou to příslušníci řádu letounů a luskounů a čeledi rejskovitých. Živí se též ještěrkami, žábami a ptačími vejci. Mamby svou kořist aktivně loví, útočí prudce a usmrcují svým jedem.
Jed
Jed mamby zelené je podobný jedu ostatních příslušníků rodu mamba, ale liší se od ostatních mamb toxicitou a občas i směsí toxinů v jedu. Její jed se skládá převážně z neurotoxinů, kardiotoxinů a fasciculinů. Smrtelná dávka pro tento druh jedu činí 0,7 mg/kg, přičemž průměrná dávka jedu při uštknutí mambou zelenou obsahuje asi 100 mg jedu. Jelikož se tento druh hada nestřetává s člověkem příliš často, nebývá lidí uštknutých mambou zelenou mnoho. Převážná většina zaznamenaných případů však byla smrtelná. Při uštknutí se obvykle již během 15 minut či méně začínají projevovat příznaky. Běžné příznaky uštknutí mambou zelenou jsou místní bolest a často zduření, místní odumírání tkáně, porucha koordinace pohybů, bolest hlavy, netečnost, dýchací obtíže závrať, nízký krevní tlak, průjem, mrákoty a ochrnutí. Není-li okamžitě zahájena léčba, začnou se objevovat ještě vážnější příznaky a oběť eventuálně umírá na udušení způsobené ochrnutím dýchacího svalstva. To může nastat podle druhu a vážnosti uštknutí již do jedné hodiny, obvykle však přichází během 2 až 4 hodin.
Taxonomie
